Česká televize - díl první: Sex, moc a „Blondýna“
Zveřejňujeme anonymizované pravomocné rozsudky ve sporu na ochranu osobnosti, který vedl Marek Wollner (žalobce, pozn. red.) proti Markétě Dobiášové (žalované a autorce textu, pozn. red.).
V listopadu 2022 jsme na inFakta zveřejnili informace o pracovních podmínkách v redakci Reportérů ČT. O způsobu vedení investigace Markem Wollnerem a zneužívání jeho vedoucího postavení vůči podřízeným. O střetech zájmů uvnitř redakce . O politickém aktivismu, bossingu i harašení. https://www.infakta.cz/pracovni-podminky-v-redakci-reporteru-ct-aktivismus-bossing-i-haraseni.html
Zveřejnili jsme v něm informace jak o pátrání v Dozimetru, tak o atmosféře v redakci Reportérů ČT, kterou jsem opouštěla v lednu 2020.
MARKÉTA DOBIÁŠOVÁ
Investigativní novinářka. Reportérka a dramaturgyně Reportérů ČT v letech 2003–2020. Autorka reportáží, jejichž přípravu a schvalování text popisuje. Od roku 2022 zakladatelka a šéfredaktorka inFakta.cz.
MAREK WOLLNER
Novinář. V České televizi působil v letech 1999–2023. Od roku 2004 v Reportérech ČT jako reportér, moderátor a dramaturg, později vedl reportážní publicistiku. Po odchodu z České televize nastoupil do FORUM 24.
Wollner chtěl článek odstranit
Marek Wollner požadoval odstranění textu z webu, omluvu zveřejněnou na webu, Facebooku a síti X po dobu nejméně tří měsíců a sto tisíc korun.
Neuspěl.
Okresní soud v Kolíně žalobu Wollnera 9. září 2025 v plném rozsahu zamítl. Wollner se odvolal. Opět neúspěšně. Krajský soud v Praze prvoinstanční rozsudek 9. června 2026 potvrdil.
„Žalovaná (Markéta Dobiášová, pozn. redakce) prokázala pravdivý základ sporného sdělení a zveřejnila jej v rámci debaty o věci veřejného zájmu, nikoli samoúčelně, jen v touze žalobci škodit.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 59
Vědělo se, mlčelo se
Oba soudy v pravomocných rozsudcích a jejich odůvodnění popsaly systém moci uvnitř reportážní publicistiky České televize. Marka Wollnera jako vedoucího, který rozhodoval o práci, odměnách i o tom, zda a v jaké podobě se reportáže odvysílají. Zaměstnance redakce, jejichž práce a profesní postavení závisely na jeho rozhodování. A nadřízené, kteří se stížnostmi reportérů dlouhodobě nechtěli zabývat.
„Za nadbytečné nelze považovat ani dokazování k celkovým pracovním poměrům v redakci. Jinak je totiž třeba vnímat nevyžádané (vítané či nevítané, zdařilé či nezdařilé) pokusy o legraci nebo o sblížení mezi sobě rovnými kolegy v zaměstnání, popř. ze strany podřízeného k nadřízenému, a jinak ze strany nadřízeného k podřízenému, byť nic z toho nelze obecně zcela zakazovat a pasovat se tím do role arbitra jediné správné a čisté morálky. Takovou moralizující ambici ale neměl ani soud prvního stupně. Správně ovšem nepřehlédl, že v daném případě nadřízený (žalobce) prokazatelně v redakci vystupoval dlouhodobě z pozice síly, takže běžně na podřízené při dokončování reportáží křičel, používal velmi ostré odsudky kvality jejich práce, včetně sprostých slov („píča“, „sračka“, „hovna“), ponižoval je, a současně rozhodoval o tom, kdo bude v redakci pracovat, jak se bude za práci platit, zda vůbec a v jaké podobě bude ta která reportáž vysílána apod., čímž si v rukou udržoval pomyslný „cukr i bič“. V takovém případě nemůže být opodstatněná představa, že slabá či žádná reakce (zejména žen) na chování žalobce vycházela z toho, že všechny aktivity žalobce byly vítané nebo nepřekročily společenské meze, ať už měly sexuální podtext, nebo neměly, jak žalobce tvrdí, když např. pohlazení po zádech a vlasech připouští, zatímco hlazení po zadku a po krku, na pažích nebo na prsou popírá…
Krajský soud v Praze, rozsudek ze dne 9. června 2026, č. j. 27 Co 43/2026-383, odstavec 26, strana 8.
„Soud prvního stupně správně nepřehlédl ani to, že uvedená situace v redakci panovala a vyvíjela se roky a že případné pokusy postěžovat si na praktiky žalobce u nadřízených narazily na neochotu reálně se tím zabývat.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026-383, odstavec 27
Systematické šetření v televizi začalo až v roce 2022. Po zveřejnění informací o poměrech v Reportérech ČT na inFakta požádala Nora Fridrichová generálního ředitele Petra Dvořáka o prošetření situace. Fridrichová tehdy moderovala pořad 168 hodin, který také spadal pod vedení Marka Wollnera.
Petr Dvořák následně ustavil vyšetřovací komisi. Poměry se tak začaly šetřit přibližně třináct let po prvních stížnostech.
PETR DVOŘÁK
Manažer.Do České televize přišel z investiční skupiny PPF. Generálním ředitelem České televize byl v letech 2011–2023. V čele ČT tak stál po většinu období, kdy se odehrávaly události popisované v textu. V roce 2022 ustavil interní komisi, která prověřovala poměry v reportážní publicistice. Dnes působí jako výkonný ředitel nadačního fondu pro Vltavskou filharmonii.
Co zjistila komise České televize?
Interní komise České televize vyslechla 29 lidí včetně Wollnera: deset mužů a devatenáct žen.
Osm osob popsalo vlastní zkušenost alespoň s jedním druhem nežádoucího jednání. Pět dalších uvedlo, že se jim některá z dotčených osob svěřila. Čtrnáct oslovených výhrady k Wollnerovu chování nemělo.
Třináct lidí spontánně popsalo dlouhodobé ponižování a urážení podřízených, které podle nich vedlo k toxické atmosféře v redakci. Téměř všichni se shodli, že Wollner na spolupracovníky křičel a jednal s nimi z pozice síly.
Šest lidí potvrdilo, že v případě redaktora D. šlo o jasnou šikanu, ale nikdo z kolegů se jej nezastal. Báli se.
Komise dospěla k závěru, že se Wollner „s největší pravděpodobností dopouštěl na nevyžádaných dotyků vůči ženám, nežádoucího hodnocení vzhledu žen, nevhodných poznámek se sexuálním podtextem, nevhodných sexuálních návrhů a verbálního ponižování mužů i žen“.
Předmětem následného občanskoprávního sporu mezi Wollnerem a mnou, byla tvrzení o pracovních podmínkách, bossingu a sexistickém jednání.
Generalní ředitel sliboval svědkům anonymitu, informace unikly
Lidé, kteří před komisí vypovídali o poměrech v reportážní publicistice, dostali od tehdejšího generálního ředitele Petra Dvořáka příslib přísné anonymity.
Jejich totožnost měl znát pouze úzký okruh členů komise. Výpovědi měly být uchovány v jediném vyhotovení v trezoru generálního ředitele.
Zaměstnanci mluvili o svých nadřízených, intimních záležitostech, o prostředí, ve kterém dál pracovali.
Jejich výpovědi se stejně ven dostaly.
Do vedení zpravodajství a publicistiky. K formálním nadřízeným Wollnera, zároveň jeho dlouholetým kolegům, kamarádům.
A také k Marku Wollnerovi..
Ten pak skutečně začal jednotlivé svědky z televize identifikovat. Prostřednictvím médií veřejně dával najevo, že jejich totožnost zná, a hodlá s tím pracovat. Své výroky směřoval i k lidem, kteří proti němu vypovídali před soudem.
Zpráva v zalepené obálce
Co se s citlivými materiály komise dělo, ukázala až výměna generálního ředitele České televize.
1. října 2023 přebírá vedení České televize Jan Souček. Zprávy komise podle jeho vyjádření nejsou součástí standardního předání agendy.
Petr Dvořák mu měl říct:
„Vůbec nevím, jestli ti to můžu předat, protože ti lidé vypovídali v rámci důvěry ve mě.“
Souček dokumenty našel až při převzetí kanceláře. Ležely na stole, v zalepené obálce označené jeho jménem mezi dalšími písemnostmi.
Podle Součka však obsah zprávy už Marek Wollner znal. V médiích to dával najevo.„Každopádně to uniklo minimálně dvakrát. Lidí, od kterých dostával Wollner informace bylo dost, vazby v televizi jsou letité a těsné“.
V Kolíně vypovídali lidé z redakce. Ostrý se stáhl
Mediálně sledovanou kauzu kvůli vydanému textu na infaktech, začal Okresní soud v Kolíně projednávat na podzim 2024. Před soudem vypovídali reportéři a reportérky, další bývalí i současní členové redakce, režiséři, produkční, někdejší ředitel zpravodajství i zástupkyně interní komise České televize.
Soud hodnotil také závěry interní komise, audio a videozáznamy a komunikaci uvnitř redakce. Hodnotil konkrétní výroky o mňoukání, o nevyžádaných dotycích, ozamčené kanceláři, urážkách a nadávkách. Svědci vypovídali také o řízení redakce Wollnerem i Snopovou. O sexuálních narážkách, ponižování a šikaně. A o reakcích nadřízených.
Cukr a bič
Odvolací soud popsal pravomoci, které Wollner držel nad podřízenými:
„Žalobce své dominantní postavení ve skutečnosti nejen využíval (k přípravě kvalitních reportáží, jak tvrdí), ale i zneužíval k nepřijatelnému sexistickému chování.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 26
Marka Wollnera nejprve zastupoval advokát Artur Ostrý. Před blížícím se vyhlášením rozsudku ho jako Wollnerova právní zástupkyně vystřídala Dagmar Stamidisová, někdejší soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1. V minulosti rozhodovala v mediálních sporech, například proti FORUM 24, kde Wollner publikuje.
ARTUR OSTRÝ
Advokát, který Marka Wollnera zastupoval v úvodu sporu. Zastupoval také bývalou ministryni Džamilu Stehlíkovou a někdejšího člena Rady ČT Zdeňka Šarapatku ve sporech s Milošem Zemanem. Právně zastupuje také spolek Milion chvilek pro demokracii. Uvádí, že se věnuje obraně právního státu a boji s dezinformacemi.
DAGMAR STAMIDISOVÁ
Advokátka a bývalá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, kde působila v občanskoprávní agendě. Nyní je vedena v seznamu České advokátní komory. Ve sporu převzala zastupování Marka Wollnera po Arturu Ostrém.
„Když neuděláš mňau, těžko budu hodnej…“
U soudu jsem také vypovídala. O svých osobních zkušenostech. Se sexistickými poznámkami, doteky, požadavky, abych mňoukala, aby byl Marek Wollner při schvalování práce „hodnej“.
Jiný ze svědků před okresním soudem také popisoval, jak Wollner vyžadoval mňoukání při tzv. schvalovačkách: „Kotě, tak zamňoukej a třeba ti to pomůže dokončit reportáž.“ Dochoval se o tom rovněž videozáznam z redakce.
Wollner události prezentoval jako žert nebo vzájemné škádlení. Odvolací soud k tomu uvádí:
„Ve skutečnosti šlo o gesto moci, průběžně v redakci živené, o společensky nepřijatelnou podmínku, aby se ‚něco stalo‘, aby žalobce ‚k něčemu svolil‘.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 41
Od osahávání k urážkám: „píča“, „kýbl hoven“..
Jedním ze zveřejněných výroků na inFakta.cz byla i moje komunikace s bývalou kolegyní, reportérkou Markétou Kutilovou z jara 2023. Stěžovala si na „zástupy Wollnerem obtěžovaných žen“. O problémech v redakci chtěla mluvit veřejně. Zveřejnila jsem proto část naší společné komunikace.
Odvolací soud potvrdil pravdivý základ tvrzení o osahávání. Vycházel přitom ze svědectví několika dalších žen i mužů s podobnými zkušenostmi.
„Některé ženy popisovaly jeho nevyžádané a nevítané doteky na zadku, na krku, na pažích či na prsou a že se v redakci i hovořilo o jeho plácání žen přes zadek nebo o jiných dotecích, takže žalovaná rozhodně nebyla v tomto směru izolovanou osobou s osamoceným tvrzením.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 42
Soud považoval za prokázané také hrubé urážky a nadávky. Svědci vypovídali, že obdobné výrazy Wollner používal běžně vůči více lidem i jejich práci.
„Podstatné je, že k takové urážce a podobným došlo a že žalovaná tak ve svém článku nelhala.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 44
Mlčely, aby si udržely práci
Okresní soud v Kolíně ve zdůvodnění rozsudku píše, že Wollner dlouhodobě zneužíval postavení vedoucího zaměstnance mimo jiné k sexistickému jednání vůči spolupracovnicím. Jeho chování vybočovalo z pravidel slušnosti i z obvyklého chování na pracovišti.
Slabou nebo mnohdy žádnou okamžitou reakci zaměstnanců spojil odvolací soud se závislostí na zaměstnání, zakázce či možnosti odvysílat reportáž.
„Byl to žalobce, kdo v postavení vedoucího zaměstnance vnesl na pracoviště účastníků řízení narážky se zjevným sexuálním podtextem a učinil z obtěžování spolupracovnic pravidlo, které snášely jen proto, aby si udržely práci v redakci a z téhož důvodu o něm mlčely.“
Okresní soud v Kolíně, rozsudek 11 C 36/2024-328, odstavec 37
„Blondýna“, která zůstala
Přezdívka z titulku odkazuje na Anetu Snopovou. Byla pravou rukou Marka Wollnera. Když se roce 2019 vztahy v redakci vyhrocovaly a někteří kolegové psychicky kolabovali, vložila se do sporů právě Aneta Snopová. Dostávala stížnosti od lidí z redakce a zároveň o tom jednala s Wollnerem i se Zdeňkem Šámalem, tehdejším ředitelem zpravodajství.
ANETA SNOPOVÁ
Reportérka a dlouholetá „pravá ruka“ Marka Wollnera. Podílela se na moderaci i dramaturgii Reportérů ČT. V České televizi působí dál, dnes jako zástupkyně šéfredaktora pro reportážní publicistiku.
Veřejnoprávní „rodinný podnik“
Vedení Reportérů ČT a později celé publicistiky tvořili Marek Wollner a Aneta Snopová. O jejich intimním vztahu se v televizi vědělo. Nad nimi pak zastável funkci jako ředitel zpravodajství a publicistiky Zdeněk Šámal. U kolínského soudu zazněla přímá otázka, zda také Zdeněk Šámal udržoval se svou podřízenou Anetou Snopovou intimní vztah. Šámal využil svého práva a na tuto otázku odmítl odpovědět.
Ředitel zpravodajství Šámal u soudu „mlžil“
ZDENĚK ŠÁMAL
Novinář a televizní manažer, bývalý moskevský zpravodaj České televize a spolutvůrce ČT24. V letech 2014–2023 řídil zpravodajství ČT. Pod jeho vedení spadali také Reportéři ČT a Marek Wollner. Dnes je ředitelem Náprstkova muzea v Praze.
Jedna ze svědkyň vypověděla, že mu už v dubnu 2019 řekla, že atmosféra v redakci je nesnesitelná. Podle její výpovědi reagoval slovy, že „kde není žalobce, není soudce“. Další zaměstnanci se na něj měli obracet opakovaně.
Šámal před soudem tvrdil, že o konkrétních problémech nevěděl. Odvolával se na to, že řídil asi šest set lidí a stížnosti měly být podávány písemně. Odvolací soud jeho výpověď konfrontoval s dalšími svědectvími.
„Spíše totiž ‚mlžil‘, když na jednu stranu tvrdil, že žádné poznatky ‚neměl‘, ani z doslechu, nicméně na druhou stranu nevyloučil, že se na něj někdo obrátil. Jinak hlavně opakovaně uváděl, že si ‚nevzpomíná‘ nebo ‚nevybavuje‘.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 27
Spiknutí se nekoná
Wollner případ představoval jako osobní útok, mstu nebo spiknutí svědků s cílem odstranit ho z České televize. Ani prvoinstanční, ani odvolací soud však nezaznamenal známky přípravy nebo slaďování jejich postupu.
„Snaha žalobce podsunout soudu závěr, že vyslechnutí svědci jsou účastníky nějakého tajemného spiknutí za odstranění žalobce z ČT, nemá žádnou potřebnou oporu.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 40
Při vyhlášení odvolacího rozsudku Wollner opustil jednací síň ještě před dokončením odůvodnění. Soud tuto okolnost zaznamenal přímo do rozsudku:
„K chování žalobce v jednací síni považuje odvolací soud za nutné připomenout, že sebeovládací schopnost žalobce je natolik oslabena, že opustil jednací síň v průběhu vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by vyslechl celé odůvodnění. Jakkoli jde o právo účastníka, jeho výkon je také signifikantní.“
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026, odstavec 18
Ve druhém dílu se ještě vrátíme ke konkrétním lidem a jejich vztahům. K Anetě Snopové, nejbližší Wollnerově spolupracovnici. A k Vítu Kolářovi, tehdejšímu vysoce postavenému manažerovi České televize, dnes řediteli komunikace Kanceláře prezidenta republiky Petra Pavla.
Osobní a pracovní vztahy mezi lidmi ze zpravodajství, publicistiky a vedení ČT sahají řadu let zpátky. Některé vedou také mimo televizi. K politice, byznysu a neziskovým organizacím. A k tématům, o kterých Česká televize sama vysílá.
A právě tady se znovu dostáváme k Dozimetru.
K investigaci, kterou jsme v roce 2019 připravovaly v Reportérech ČT. A která se nikdy nedostala do vysílání.
Dokumenty
Okresní soud v Kolíně, rozsudek 11 C 36/2024-328 ze dne 9. září 2025
Krajský soud v Praze, rozsudek 27 Co 43/2026-383 ze dne 9. června 2026
Další informace již brzy:
Česká televize - díl druhý: Dozimetr v dopravním podniku. Co věděla ČT a proč zastavila investigaci?